Pár lidí se mě ptalo, jaký byl ARSfilm. Říkal jsem jim, že to se musí zeptat účastníků. Ale možná bude můj pohled ze zákulisí užitečný.
Arsfilm se konal nejen díky financování z Ministerstva kultury ČR a drobnému příspěvku z městské části Brno-sever, ale i díky vstřícnosti mnoha kamarádů a známých, například Igora Stehna, pro jehož autodopravu je příspěvek na festival amatérských filmů zcela nezajímavý a dal nám peníze jen dík dobrým osobním vztahům z oblasti nikoli kulturní, ale sportovní. Ovšem i využívání známých a kamarádů má své meze.
Tento odstavec o problémech financování klidně přeskočte… ale: Není to tak, že na konání akce po správném a obtížném vyplnění žádosti (děkuji za pomoc Zuzce) dostanete potřebné peníze, třeba pokrácené. Na ministerstvu to chodí tak, že nedostanete prostě třeba 60 % financí oproti žádosti, ale dostanete proplacené některé konkrétní položky, na jiné nedostanete nic. Na ty (například na ubytování porotců) si musíte sehnat jinde. Navíc dotace musí tvořit jen určité procento z celkových nákladů, např. 70%. Pokud dostanete dotaci ještě jinde, zase ji máte na některé položky, ať už konkrétně nebo vyjádřené jako „uznatelné náklady“. Tím problémy nekončí. V případě, že se vám skutečné náklady liší od prvotního rozpočtu, dodaného (většinou před rokem) s žádostí (což je prakticky vždy), musíte požádat o schválení změny celkového rozpočtu. Při vyúčtování pak musíte v případě ministerstva dodržet poměr jejich dotace k celkovým nákladům na jednu setinu procenta (nedělám si srandu – vznesl jsem dotaz a bylo mi to potvrzeno). Tak se dostáváte do řešení rozpočtového sudoku, ale jak jedna moje matematicky vzdělaná kamarádka řekla, je to fuzzy-sudoku, protože se jednotlivé hodnoty v průběhu „hry“ mění a jsou nejasné. Navíc, jako bonbónek, některé požadavky, které musíte podle dotačních smluv dodržet, jsou až kuriózní, například dle jedné (raději nejmenované) musíte zajistit, že tato instituce bude moci zkontrolovat účetnictví vašich dodavatelů služeb či zboží. V praxi si to nedokážu představit, ale podepsal jsem to, abych mohl financovat festival. Vzhledem k tomu, že každý rok se situace mění a komplikuje, říkám na rovinu, že takto se to dál dělat nedá. Kdyby se jednalo o akci za několik set tisíc nebo miliónů, snad zaplatíte projektového manažera, který to vyřeší, ale u našich malých rozpočtů to musíte zvládat „po odpoledních“.
Blázna, který by si tuto celou věc vzal ve svém volnu na starosti asi nenajdu (klidně se hlaste!), takže do budoucna čekejte zásadní změny.
Problém nastal s tím, že se na původně plánovaný termín sešly nejméně čtyři filmařské akce (ARSfilm, Pražský filmovým kufr, Cinema open Hradec Králové a Vysokovský kohout). Nechal jsem se ukecat na změnu termínu. Věděl jsem, že to bude obtížné, ale bylo to ještě horší. Musel jsem změnu projednat s Ministerstvem kultury jako hlavním přispěvatelem, s majitelem sálu, s porotou, vyjednat změnu u záštity primátorky města Brna, málem jsem zapomněl přebukovat ubytování pro porotu a autory, dát to vědět zástupcům UNICA, na Brno-sever musela změnu dotační smlouvy projednat rada obce – a samozřejmě dát změnu všeobecně na vědomí.
V důsledku změny se ale nemohla účastnit Sylva Zimula Hanáková, protože měla už zaplacený poznávací zájezd. Vzhledem k tomu, že jsou hodně zastoupené studentské filmy a filmy mladých autorů, doporučila, abychom do poroty nominovali někoho mladšího. To se podařilo v osobě Pavlíny Taubingerové, ostatní porotci ji chválili.
Vlastní organizování festivalu je v podstatě odměnou, na kterou zbývá vedle financování méně času. Takže k těm radostnějším věcem: Během přípravy dramaturgie projekce vznikly dva problémy s pojetím experimentálních filmů. Prvním byly hrané filmy. Kdy už je zpracování dostatečně experimentální? Někdy je experiment jen v posunu obrazu do nekvalitního retra, někdy jde skutečně o hledání nových vyjadřovacích prostředků. Druhým pak jsou videoklipy. Ty na Arsfilmu soutěžily i dříve, ale musí jít o zpracování nějakým způsobem experimentální, což videoklipy splňují často, ne však vždy.
Dalším problémem bylo zařazení filmu pana Kaňáka Ústecká svatováclavská ohlédnutí mezi národopisné filmy. Je národopisným filmem i film, který pojednává o absenci národopisu? Řekli jsme si, že ano.
Protože filmy jsou určené divákům, a protože vymezený čas promítnutí sporných filmů umožnil, nechali jsme definitivní verdikt na porotě. Ta měla na experimentálnost filmů podobný názor. Důsledkem však mohlo být u některých autorů i diváků zklamání. Už třeba náš místopředseda Miloš Henkrich vyjádřil podivení nad tím, že zůstal neoceněn film Šeptal do ticha. Film byl zajímavý a bavil i mě, ale právě míra experimentálnosti byla spíše jen formální. Také se nám líbil film Freemont! Ale tady zase přichází ke slovu to, co stále opakuji: Film není sport, kde můžete měřit centimetry nebo sekundy – vždy bude hodnocení subjektivní. A vzhledem k tomu, že porota byla fundovaná, o správnosti jejich rozhodnutí nepochybuji, i když jiná porota by třeba rozhodla jinak. Zní to jako rozpor – ale je? Samozřejmě lze na přehlídkách filmů soutěžení zrušit. Také jsem o tom uvažoval (a souhlasil s tím třeba Petr Baran), ale jiní zkušení mi řekli, že to by tam nikdo filmy neposílal a nejezdil. Nevím, je to tak? Můžete mi svůj názor napsat do komentáře níže.
Vyvrcholením příprav je pak vlastní průběh festivalu. Máme štěstí, že se v Brně podařilo udržet partu, která z velké části vznikla už kdysi v Klubu filmových amatérů. Tak si můžeme na akcích vzájemně vypomáhat a díky Katce a Daně je na Arsfilmu přichystané občerstvení, díky Ivošovi máme motospojku, díky Jirkovi fyzicky přenesených spoustu věcí a ještě fotodokumentaci, díky Michalovi funkční filmové promítačky na retro projekci a mohl bych pokračovat.
Způsob, jakým je festival pořádaný je samozřejmě špatný. I když se snažím informace distribuovat některým kolegům, většina činností visí na mně a tak si třeba nemůžu dovolit během festivalu onemocnět. Hezky to vyjádřil Jirka Polz, když jsem se snažil při chystání sálu na festival vylézt na žebřík. Hnal mě dolů se slovy, co by tam tak asi beze mě dělali, kdybych spadl a něco si zlomil. A to je chyba, je to špatně, tak to být nemá, je to velké riziko, u takové akce mají být lidé zastupitelní. A čí je to chyba? Moje! Pokusím se polepšit.
Byl to padesátý ročník, tak si zasloužil něco mimořádného. Původně jsem doufal, že vznikne nějaký almanach. Zkusil jsem přes známého navázat spolupráci s Ústavem filmu a audiovizuální kultury FF MU, to se ale nepovedlo. Musel jsem poměrně rychle něco uvařit z toho, co mám. Velice mi s přísunem materiálů pomohl Petr Chmela, na popud Ladislava Ženožičky současný předseda KAF Kroměříž Miroslav Macega a na závěr mi přehrál 19 GB dat Vladislav Františ, což byly zejména videa a fotky. Ten také nasměroval na stránky festivalu jeho doménu arsfilm.cz. Už kvůli mému vlastnímu povědomí jsem se pokusil vystopovat klíčové momenty v historii Arsfilmu. Vznikla z toho tato tabulka.
Tu jsem slovně rozvedl – můžete si krátký nástin historie přečíst zde.
Těch několik set fotek od roku 1976 do roku 2013 jsem pak na závěrečném večeru nechal promítat zhruba v jednoapůlsekundových intervalech. Až při probírání fotek z udílení cen jsem ocenil kouzlo náhody, jak se propojily fotky v pozadí s děním na pódiu.
Každý účastník dostal výroční placku vyrobenou podle návrhu Pavla Brabce. Existuje jich přesně padesát a jsou uvnitř očíslované.
O zpříjemnění večera jsem požádal starého známého Ivoše Gryce a ten ochotně zahrál s jeho novou bluesovou kapelou Blue Beaver Band.
Také jsem vrátil Arsfilmu patronaci UNICA – Union Internationale du Cinéma. Nevím, jestli trvale, stojí to peníze, kterých není nazbyt. Sliboval jsem si od toho větší mezinárodnost festivalu, ale UNICA na svých stránkách zřejmě ani zaštítěné festivaly nezveřejňuje. Mohli jsme ale tentokrát udělit medaili UNICA. Po poradě s českým zástupcem, Jaroslavem Kolčavou, ji dostala Katka Taubingerová, která táhne dál káru s Malým filmovým festivalem mladé tvorby zvaným Malá šestnáctka, založenou spolu s legendární Šárkou Tryhukovou. Škoda jen, že žádný zástupce UNICA nepřijel.
Oficiální článek najdete v příštím čísle Videohobby, důležité informace jsou samozřejmě zveřejňovány na Filmdatu a výsledky a fotogalerie padesátého ročníku už na archivní stránce festivalu.
Josef Strubl, samozvaný ředitel festivalu
foto Jiří Polz, Josef Strubl a Helena Pandulová