Konstruktér, továrník a příznivec amatérského filmu, který v Brně založil „První ČSL továrnu přístrojů pro úzký film“ a zkonstruoval legendární Admiru.
Jindřich Suchánek (11. července 1900 Přerov – 10. srpna 1988 Brno) se celý život věnoval konstrukci a výrobě přístrojů na úzký film (8 mm, 9,5 mm a 16 mm) – tedy kamer, promítaček a dalšího příslušenství. Ovšem do výrobního programu patřil třeba i diaprojektor a zvětšovací přístroj. Byl v podstatě samouk a dokázal svými výrobky konkurovat věhlasným firmám.
V roce 1931 převzal v Brně malou dílnu na výrobu učebních pomůcek spolu se 2 zaměstnanci. Ani to nebylo dostatečně úspěšné, proto využil zájmu o levný 16 mm film. Vyrobil si přístroj k jeho perforování a od 16. září 1931 z levně nakoupeného 35 mm neperforovaného filmu řezal různé formáty úzkých filmů užívaných v amatérské a vědecké kinematografii, zatímco manželka, paní Milada Suchánková zajišťovala jejich vyvolávání. Veškerá činnost firmy v té době probíhala přímo v bytě a v dílně na dvorku.
V roce 1936 Suchánek přesouvá firmu se 17 zaměstnanci do bývalé textilní továrny na Hybešově 46.
Z vlasteneckých pohnutek odmítl na konci 30. let velkorysou nabídku na přesídlení továrny do Švýcarska. Nástup perzekucí Reinharda Heydricha se odrazilo i na osudu Jindřicha Suchánka a protože odmítal přejít na válečnou výrobu, byl z důvodu přechovávání zpravodajského důstojníka zatčen Gestapem a od 28. 10. 1941 do 15. 4. 1942 vězněn v Brně a v Kounicových kolejích, kde mu hrozila poprava. Nakonec byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, aby byl 12. 11. 1942 přesunut do koncentračního tábora Buchenwald. Zde zůstal až do konce války. Na evidenční kartě měl uvedeno „Polit. Tscheche“.
Chod továrny během Suchánkovy nepřítomnosti řídila paní Suchánková a prostřednictvím motáků vše konzultovala manželem. Posléze bylo z Berlína dosazeno německé vedení.
Po válce byl podnik vrácen do Suchánkových rukou. Slibně rozjížděnou novou výrobu v letech 1945-1947 zarazily únorové události roku 1948. Přesto se Jindřich Suchánek stačil odvděčit řadě svých nejbližších spolupracovníků velkorysými dary.
V 50. létech byla jeho továrna znárodněna a začleněna do koncernu jako Meopta Brno. Po znárodnění byl panu Suchánkovi zabaven veškerý majetek, včetně bytu a dále bydlel na chatě (zapsané na jeho manželku) na
Brněnské přehradě. Dále konstruoval a pro svoji radost vyrobil ve své malé dílničce několik pozoruhodných prototypů kamer, které se však do výroby nikdy nedostaly.
V roce 1956 Jindřich Suchánek nastoupil do Vývojových dílen ČSAV na Leninově ulici. Po roce 1961 byl Suchánek přeřazen jako konstruktér do oddělení Infračervené spektroskopie. Zde Suchánek konstruoval mj. výkonový pulsní rubínový laser. Společně s inženýrem Aloisem Kovaříkem a dalšími lidmi v týmu se ještě podílel na výrobě tzv. Dia automatu, na který bylo podáno několik patentů. O diaprojektor mělo zájem výstavnictví, ale také kina a školy. K jeho uvedení na trh však rovněž nedošlo. V ČSAV pracoval Jindřich Suchánek až do důchodu.
Ve stáří Jindřich Suchánek postupně přicházel o zrak a když v roce 1986 zemřela jeho paní, skončil v domově důchodců, kde o dva roky později 10. srpna 1988 zemřel sám, takřka zapomenut, ve svých osmaosmdesáti letech.