Při korespondenci o ČSFV jsem se od manželů Bézových z Moravského Berouna dověděl o jejich reportáži ze soutěže světové organizace filmových amatérů UNICA 1984. Najdete ji na tomto odkazu YouTube.
Můžete tam zahlédnout prezidenta UNICA Josefa Walterscheidta, Jana Deckera, odstupujícího Václava Havlíka a nastupujícího člena výboru kongresu Emila Pražana, mezi filmaři se mihne Rudolf Mihle, Ivo Dašek a Jan Beran.
Požádal jsem autory o nějaké podrobnosti ke vzniku filmu. Obdržel jsem tento zajímavý a podrobný popis:
Vzpomínka na soutěž UNICA 1984
Vzhledem k našemu věku a mnohaletému nadšení pro amatérské filmování už také patříme do kategorie pamětníků, nabízíme KHAF odkaz na reportáž o mezinárodní soutěži UNICA, která se konala v roce 1984.
Zúčastnili jsme se celé 9denní nádherné akce a samozřejmě jsme si chtěli vše dokumentovat na filmový pás. V té době jsme si pořídili novou 8mm filmovou kameru na kazety S8, Chinon 877 Makro. Nutná byla i dostatečná zásoba materiálu, což bylo asi 7 kazet barevného filmu Agfa Moviechrome 40. Pamětníci vědí, že jedna kazeta měla stopáž 3 minuty a že jsme proto museli dobře rozmýšlet záběry a takzvaně ’stříhat v kameře’.
Po návratu bylo vše (bohužel nepříliš kvalitně) vyvoláno v servisní laboratoři. Přiznáváme, že jsme si až po prohlédnutí natočeného materiálu zpětně napsali ’boďák’ a podle něj udělali střih – Elmo Editor 912. Díky tomu, že jsme už v té době měli fóliovou lepičku Bolex, byla práce na střihu poměrně svižná. Poté jsme film zaslali do Prahy k nanesení mg-stopy panu RNDr. Jiřímu Rentzovi.
Při vlastním střihu jsme psali a cizelovali komentář, který byl již opatřen časovými intervaly nástupu a délkou komentáře i hudebního podkladu. Po dodání filmu s již nanesenou mg-stopou jsme přikročili k vlastnímu nahrávání zvuku na promítačce Eumig 910 HQS. Komentář a hudební podklad jsme nahrávali doma v obýváku na 2 magnetofony Tesla B116. Vlastní záznam na film byl nahráván přes mix-pultík Regio 3000 (NDR provenience) se spouštěním v návaznosti na běžící čas LED stopek. Netřeba dodávat, že výsledek ozvučení, který by byl pro nás přijatelný, rozhodně nebyl hned napoprvé. Tak to ale tenkrát bylo, komfort střihu na počítači přišel až mnoho let poté.
Po letech jsme se rozhodli reportáž nechat digitalizovat, ale obrazová kvalita daná stářím filmu a rozlišovacími schopnostmi super osmičky je znát. Je to ale možnost podělit se o vzpomínku se stejně ’postiženými’ pamětníky na diluvium našich amatérských začátků.
Růžena a Petr Bézovi